Proč neumíme psát sexy texty

Psát je stresující už od školních let. Nejdříve bylo za trest, později jako podmínka pro splnění části studia. Opsat 100x že jsem gauner, nebo napsat diplomku na 90 stránek bylo vždy utrpením. Stejně tak vnímáme psaní po zbytek života. Proč nám jednoduché psaní nejde a co s tím?

Ano, viním z toho školy. Ale nemyslím to tak zle. Smyslem výuky jazyka bylo pochopení gramatiky a získání nejen přehledu o historii a vývoji češtiny, ale také o praktickém využití v dobové tvorbě. Zapomnělo se však na jednu věc. Zapomnělo se na budoucnost. Potřeba sepsat svět do encyklopedie je dnes významně nižší, než tomu bylo dříve. Hodně jevů již popsaných je a většina informací je zdokonalována elektronicky. Tvůrci náplně výuky jazyka však opomněli jeho základní využití. A tím je komunikace, ta mezi skutečnými lidmi. A tu absolvujeme čím dál častěji.

 

Informací i komunikace neustále přibývá

Věda a poznání došly do určité fáze, kdy není potřeba obšírně popisovat gravitaci při každé zmínce, protože každý zhruba tuší, že něco takového existuje. Naproti tomu extrémně přibylo komunikačních kanálů, některé se modernizovaly a technologie dnes umožňují komunikovat prakticky s každým a navíc odkudkoli. Začínáme být přehlceni množstvím médií, sociálních sítí, zpráv i reklam. Na každém kroku na vás mluví reklama, vy pak registrujete nějaké sdělení. Lidé vám píšou e-maily, sms zprávy a posílají odkazy. Obsah sdělení je navíc nejen obrázek nebo text, ale i video, kvíz nebo zboží.

A všude vás masíruje telefon.

 

A přes to všechno píšeme blbosti

Když jste si měli připravit referát, většinou to byla otrava. Získali jste nějaké informace, čím víc, tím lépe. Poskládali jste obsahovou koláž a tu jste pak prezentovali třeba ve škole. Hlavně aby to bylo dostatečně dlouhé a byl od toho pokoj. Stejné to bylo se seminárními pracemi, slohy a akademickými texty. Tedy ve většině případů.

A přesně tímhle hromaděním informací a tvořením koláží bez nadšení, vzniká potřeba každého z nás, tvořit informační molochy. A korunu tomu davají úřední předpisy, obchodní podmínky a licenční ujednání. I když někdy je potřeba důkladně jazykem zapsat právní ujednání tak, aby nemohlo být vyloženo více způsoby.

Když pak píšeme e-maily, sice jsme víc konkrétní, ale pořád máme nutkavou potřebu přidat tu omáčku, aby to jako bylo oficiální a business:

"Dobrý den, pane XY,

na základě našeho dnešního telefonického rozhovoru Vám zasílám katalog našeho sortimentu v PDF formátu.

Specifikace jednotlivých dílů můžu zaslat na základě žádosti e-mailem.

Přeji Vám příjemný den a jsem s pozdravem"

 

Jasně, proti tomuhle skoro nic nemám. Po pravdě, tohle je možná ještě ta lepší varianta obchodní komunikace. Ale pořád si neodpustím ušetřit ještě trochu času nejen s tvorbou, ale i adresátovi. A pošlu do toho trochu dobré nálady, toho člověka přece nechci unudit:

"Milý pane XY,

katalog posílám v příloze. Když budete potřebovat specifikace, napište mi.

Mějte hezký den"

 

Ušetříte spoustu času. Tady skoro 50 % textu. Ten člověk to otevře a nelekne se. A navíc to zhltne jako malinu. Zní to dobře a je to pozitivní. Nikdo nečte rád tři a půl odstavce, aby se dozvěděl třeba to, že žlutá houbička je žluté barvy. A přesto pořád... čtu hodně věcí.

 

Pište tak, jako když mluvíte

Vážně, je to nejrychlejší, nejjednodušší a nejlépe to funguje. Přečtěte svůj text nahlas někomu dalšímu. Buď si můžete připadat divně, nebo budete připadat divně posluchači. V obou dvou případech je čas text přepsat. A když získáte reálnou zpětnou vazbu od posluchače (i sebe sama), rovnou víte, jak zhruba na to. Ořezat omáčky, vyjádřit se normálně a nevycpávat sdělení vatou.

 

Pište lidsky, pro lidi

Pozor, nikoho nenabádám k tomu, aby za účelem zkrácení obsahu vyměnil podstatná jména za ukazovací zájmena. Tamten tentononc s tímhletím by tam mohl sedět? To ne. Ale když vidím call-to-action (CTA) texty, tak občas žasnu. Tedy, představte si, že jste prodejce míčů a přijde k vám zákazník. Vybere si míč a bude jej chtít vidět. A vy mu pak řeknete "Zjistit více"? Jasně, ten člověk nakonec zjistí více. Ale tohle není to, po čem toužil. On si ten míč chtěl "Prohlédnout", "Vyzkoušet" nebo rovnou "Koupit". Neznám jediného člověka, který toužil zjistit více v obchodě s míči. Proto k tomu nikoho nebudu nabádat ani na internetu. A co vy?

Ještě jedna věc. Psaní velkého "V" ve slově "Vy", "Vám" je v pořádku, ale v osobní důvěrné konverzaci, nebo při komunikaci s vysokým úředníkem, třeba prezidentem. Na web a do reklamy to nepatří. Proto vás tu oslovuji s malým "v". A také vám tím nelezu slizkým a laciným způsobem do prdele, vy moji koblížci.

 

Číst další článek