Proč považuji Facebook za největší dezinformační web

Že nemám rád Facebook platformu se o mě ví. Proto jsem také udělal všechno proto, aby lidé nebyli cenzurováni na internetu. Ale není to jen o cenzuře a podvodech na reklamě.

Když jsem začal testovat Facebook reklamu, v první řadě mě překvapily zcela odlišná čísla návštěvnosti udávaná Facebookem a následně Google Analytics. K tomu jsem ještě dostal jakkoliv pitomé vysvětlení, ale alespoň něco. Nikdo mi už nedovedl vysvětlit, proč Facebook zasahuje do obsahu reklam. Například "Shit happens" by v dnešní době mělo velký problém s placenou reklamou, nedočkali by se žádné. Nerozumím tomu, proč má někdo potřebu zasahovat do marketingu mojí firmy, případně jí někde zakazovat.

 

Bez peněz na Facebook nelez

Situace je dnes celkem jasná. Chcete-li sdílet příspěvek komerční, bez propagace jej uvidí pár nerelevantních lidí. Pokud navíc přidáte odkaz na svoje stránky, dokud nezaplatíte, neuvidí jej nikdo. Ok, na to má Facebook právo, stejně jako já mám právo napsat "hovno" do reklamy. Ale tím se dostávám k jádru pudla. Co když jsem bohatý manipulátor nebo dezinformátor? V tu chvíli sklízím ohlasy lidí a zároveň jim cpu svůj názor. Ano, oni se můžou vyjádřit, můžou s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno. Navíc dnes lidé téměř vůbec nezkoumají pravdivost nebo relevanci jakékoliv informace. A pak se tu mluví o tom, že Trump vyhrál volby kvůli manipulacím na sociálních sítích. Nebylo by tomu tak, kdyby lidé více zapojili šedou kůru houbovou.

 

Clickbait funguje jak houska na kapra

Mnohokrát jsem si ověřil, že se dá přilákat pozornost něčím, co vypadá jako senzace. Když je to senzace, pak je vše v pořádku. Když však chytře zvolím nadpis a perex, případně popisek, dostanu lidi na úplný nesmysl. Tato technika se jmenuje "clickbait", čili návnada pro kliknutí. Když přijdu s nadpisem "Proč ženy tajně touží po análních radovánkách", mám vyhráno, tohle si chce přečíst skoro každý. Pokud jsem mazaný, můžu na stránce s textem prodávat třeba časopis "Anál a život", protože statistika jasně hovoří o procentuálních prodejích.

 

Lidé často nečtou obsah článku, který podporují

To je problém další. Pokud se vydaří clickbait, který vzbudí senzaci, ale ne zvědavost, příspěvek dostane likes a sdílení. To znamená podporu od uživatelů, čímž se obsah stane populární a má větší dosah. Málokdo si všat přečte, že pod tím clickbaitem už je článek, který je vlastně o něčem jiném, nebo třeba úplně o ničem. A tak se tupost šíří jako lavina. A tady je první prostor pro velkou deinformaci. Lidé masově nasdílí článek, který vůbec nečetli.

Pak přijde druhá skupina - ti co jej přečtou, ale nemají morál na to, si informaci ověřit. A pak jí prostě akceptují jako pravdu. Ale nikomu z nich nedojde, že z původních radovánek se dostali k tezi "Volte Hitlera, to vás spasí".

Poslední skupina, ve službách nesmyslů jsou ti, kteří jsou prostě a jednoduše hloupí. S článkem sice nesouhlasí, ale je to proto, že se jim nelíbí font. Případně automaticky zastanou názor protichůdný, a to bez jakékoliv úvahy. A s tímto odporem článek opět sdílejí, čímž se chytnou jim podobní a na světě je fenomén.

 

Google s tím jde ruku v ruce

Google tolik necenzuruje reklamu, protože totální nesmysly by málokdo hledal, případně by taková reklama neměla dopad na prodeje něčeho diametrálně odlišného. Google však na weby za úplatu umisťuje inzertní plochy. To znamená, že můžete na stránce objevit reklamu třeba na probíhající politickou kampaň. V momentě, kdy někdo rozklikne to anální pojednání, kterému třeba fandí, přečte si mimo jiné, že má volit třeba Trumpa. A tak si bohužel řekne, že pokud stránka s jeho oblíbeným tématem propaguje Trumpa, je to tak správně. Přitom je to celé úplně irelevantní, tedy blbost. Ale inzerent má zobrazení a proklik, Google (nebo třeba Seznam) má peníze za reklamu a vy máte v hlavě hovadinu.

 

Algoritmus rozhoduje o tom, co si zrovna přečtete

Každá aktivita, kterou na Facebooku (i mimo něj) provedete, se projeví v tom, jaký obsah se vám bude zobrazovat. To znamená, že když se nějakou dobu budete věnovat striktně tématu o hodinkách, budou na vás vyskakovat reklamy s hodinkami. Případně i příspěvky přátel, kteří o něčem takovém napíšou. Tím se dostáváme k tomu, že relevance informací je opět někde na bodu mrazu. Určitě jste si toho všimli, pokud podnikáte v nějakém oboru. Ukazují se vám reklamy konkurence. Dokonce můžete pojmout podezření, že konkurence je všude. Případně pokuď jste sluníčkář, nabydete dojmu, že je takový celý svět.

 

Můžeme si za to sami, my, lidi

S naprostým klidem můžu říct, že hlavní vina je v lidech. Kdyby měl selský rozum takovou popularitu, jako má Facebook, nikdy by k těmto jevům nedošlo. Kdyby lidé nevěřili všemu, co se píše na Facebooku, neměl bych často pocit, že musíme být obklopeni idioty. Nebo opravdu jsme?

A jak to celé vzniklo? Pár kluků si chtělo prohlížet fotky holek a hodnotit je, která má větší...přednosti. Inu, kterého chlapa by taková věc nezaujala. A pak se nám tu rozmohl takovýhle nešvar.