Ještě pořád máme demokracii

Sleduji aktuální dění v naší zemi a po pravdě nejsem nijak nadšený. Určitě nejsem sám. Vzduchem víří taková nechutná nálada. Část lidí se zlobí, část lidí třeba ne. Ale je to tak, jak jsme si to demokraticky určili.

Aby to nevypadalo, že nějak měním postoje, je nutné uvést, že nesouhlasím s různými kroky prezidenta i premiéra. Chci však poukázat na fakt, že tahle situace je výsledkem demokratických voleb. Lidé zvolili Babiše i Zemana. A dokonce dvakrát.

 

Svoboda nevolit

Ze všech voličů dlouhodobě “vede” skupina těch, kteří k volbám nechodí. Těch lidí je přibližně 40%. To je víc než třetina. To je skoro polovina. Mít 40% hlasů ve volbách by jakoukoliv stranu postavilo na velice silného oře.

Místo toho při běžných diskuzích zjišťuji, že zhruba každý čtvrtý byl na výletě nebo služební cestě, někdo musel jet na dovolenou a někteří se starali o nemocné děti. A samozřejmě tihle lidé nesouhlasí ani s prezidentem, ani s vládou. Jen připomínám, že rozdíl mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem ve druhém kole prezidentské volby tvořilo asi 152 tisíc lidí. Z 8 milionů.

Volební účast ve druhém kole prezidentské volby 2018. Zdroj: iRozhlas.cz

Nechci zesměšňovat nemoci nebo lidské problémy. Chci ukázat, že kdyby lidé šli volit, mohlo být všechno jinak. A nebo třeba ne. To je totiž jedna z příchutí demokracie. I když půjdou všichni volit, neznamená to nutně, že u moci nebudou komunisté. Co chcete dělat v situaci, kdy KSČM obdrží 99% hlasů při volební účasti 99%? Chcete říct lidem, že jsou blbci, je to špatně a nerespektujete to? To moc nezní demokraticky, že?

 

Kdo chodí na protesty?

Když byla akce “Proč? Proto!”, lidé protestovali v různých městech. I já jsem se zapojil v Plzni. Výsledek? Šel jsem pryč asi po půl hodině. Vystřídalo se několik řečníků, jedni z toho dělali self-promo a druzí plkali nerelevantní nesmysly. Až mi z toho bylo špatně a věděl jsem, že tudy nevede vůbec žádná cesta.

Spousta lidí se vydala do Prahy, kde už demonstrace měla nějakou váhu a úroveň. Škoda je, že hodně lidí, kteří tehdy protestovali, u voleb také nebyli. A jak tomu bylo minulý týden? Dost možná o něco lépe. Nebo také ne.

Hlavním tématem demonstrací je požadavek na demisi premiéra. Když vezmu v potaz, že na demonstraci přijde 30 tisíc lidí, za předpokladu že 100% z nich bylo u voleb, jedná se zhruba o půl procenta voličů.

 

Vjedeme hluboko do vlasů

Pokud by půl procenta demonstrujících mělo šanci svrhnout vládu, znamenalo by to, že malé město, jako je třeba Tábor, by mohlo pohodlně řídit celou zemi. Prostě lidi přijdou na náměstí, něco zařvou a chudáci v Brně to aplikují. A to v pondělí, ve středu, ve čtvrtek i v sobotu. To je neúnosný stav. Demokratické principy však mluví o hlasování a většině.

Jsem dlouhodobě utlačován hlasováním nějaké většiny. O tom není pochyb. Ale pokud to nebudu respektovat, nemá demokracie vůbec smysl. Víte, ona demokracie je dost pitomé uspořádání, protože nepočítá s tím, že lidé na stát dlabou. Proč by neměli? Platíme mu daně, díváme se, jak se s nimi špatně hospodaří, dálnice jsou vtip a různých podvodů a machinací ve státní správě jsou prokazatelně stovky. Ale často se zapomíná, že do fungování se můžete také aktivně a legálně zapojit. Lze kandidovat, svobodně zakládat strany, stát se členy různých výborů, navrhovat konstruktivní plány nebo prostě jen hlasovat, volit.

Pokud však chceme vládu půl procenta demonstrujících lidí, určitě se nebavíme o demokracii. Jestli jsem Vás právě naštval, čtěte dále.

 

Jak z toho ven?

Dělejte to, co můžete, v souladu se zákony, demokratickými principy, choďte k volbám a zapojujte se do dění. Sám Babiš řekl, že jediný důvod k odstoupení bude mít, pokud znova nevyhraje volby. Sice si o něm nemyslím, že by byl Mirek Dušín, ale v podstatě řekl, že máte podle demokratických pravidel právo jej prostě příště nezvolit. To samé platí o prezidentovi (který již příště kandidovat nebude).

V letošních komunálních volbách jsem si všiml, že mnoho lidí, kteří prosazují nějakou změnu, nakonec kandidovalo. A mnoho z nich uspělo, jsou v zastupitelstvech, někdo v senátu. My ostatní chodíme s papundeklovými cedulemi, kde se píše, že StB nechceme.

To je další problém, lidé netvoří konstruktivní kritiku a nepřináší řešení. Nechceme komunisty, StB, Zemana, Babiše, extrémisty, fašisty a tak dále. Co chceme? Kdo chodí na protesty s cedulí “Máme plán, jak zlepšit Českou republiku”?

 

Právo vs. morálka

Když kriticky zhodnotím, jestli je nezákonné, že je Miloš Zeman prezidentem a Andrej Babiš premiérem, na každý pád vyjde, že to nezákonné není. Tohle si uvědomuje Miloš Zeman a Andrej Babiš. Neuvědomovali si to politici před těmito dvěmi. A proto při prvním problému odstoupili, aby při rychlosti našich soudů už za 10 let vyplynulo, že třeba nic neprovedli.

Je morální, aby prezident mluvil sprostě, slovně napadal novináře a lezl do zadku Putinovi? Je morální, aby trestně stíhaný člověk byl premiér? To určitě není. Ale oba dva konají, jak můžou. Jestli Babiš ovlivňuje Policii přes “svoje lidi”, brzdí nebo blokuje vyšetřování, dělá to pravděpodobně proto, že to sice není morální, ale dokud to není prokázané, není to nezákonné. A jestli se nevyšetřuje teď, je to pravděpodobně tím, že jsme si zvolili lidi, kteří nakonec vyšetřování budou bránit. Nebo je to něčím jiným, nejsem soudce, ani nedělám na vnitru.

 

Co s tím budeme dělat

Měli bychom dělat to jediné správné a tudíž nabádat neaktivní lidi k tomu, aby chodili volit. I za cenu toho rizika, že budou volit jinak, než byste si přáli. A jednoznačně má smysl soustředit se na vzdělávání lidí. Politika je komplexní problematika s mnoha proměnnými. Je proto esenciální, aby lidé dovedli pochopit alespoň některé souvislosti.

Možná by stálo za to, aby volební nabídka nebyla tak složitá. Ve fast-foodu mě zasypou dotazy, kterou omáčku chci, že stejně zbaběle vždycky řeknu tu jedinou hnusnou, kterou však znám. Kdyby se strany neměly tendenci drobit a lidé nepodléhali krátkodobým výstřelkům jako je "Radostné Česko bez EET" a podobné projekty, které neukazují dlouhodobou perspektivu, neměli bychom tady dilema sladkokyselé omáčky.

Ještě si dovolím jeden poznatek - ANO mělo cca 30% hlasů. Komunisté a ČSSD si odnesli dohromady 15%. A zbývajících 55 je ta "druhá" strana. Plus mínus Okamura. A to šlo k volbám jen 62% lidí.

Demokratická země už jsme. Teď už jen zbývá, abychom byli také morální zemí. A jako bonus můžeme doufat, že nebudeme apatičtí a zapojíme se aktivně do dění. Od televize s lahváčem toho moc nezmůžeme.

Uvidíme se u dalších voleb.

 

Číst další článek