Co si to, národe, děláš?

Pozoruji debaty (a snažím se jich neúčastnit) ohledně druhého kola prezidentské volby. Zaráží mě, jak věcná argumentace, slušnost a diskuze jsou zašlapány do země, jak je větší kunda slyšet a kriplů plné regimenty. A tak jsem se nad tím zamyslel.

Debaty na sociálních sítích totiž vůbec nepřipomínají debaty. Jedná se o jakési přestřelky primitivů, kteří používají primitivní argumentaci (kterou si v nějakém primitivním médiu načetli) a navíc tito primitivové mají potřebu být poplácání po ramenou, čili chodí v regimentech. A je úplně jedno, jestli volí Losnu nebo Mažňáka. Vypadá to totiž, jako kdyby nejhloupější opice místo debaty pouze házely exkrementy. A genitál.

opice 

Ke správnému rozhodnutí je potřeba rozumět problematice komplexně

Už tenhle nadpis by diskutujícím mohl dělat problém. Proto to vysvětlím, kdyby to náhodou četli. Pokud chceme udělat rozhodnutí, je v našem zájmu shromáždit dostatek relevantních informací. Zároveň by rozhodující měl rozumět okruhům, kterých se problematika týká. Namátkou to bude třeba ekonomika, mezinárodní vztahy, logika, demografie a třeba i ta politika. Když píšu, že by tomu měl rozhodující rozumět, nemyslím tím, že by musel mít doktorát na dané téma. Ale měl by mít přehled o každém tématu a měl by být schopen z nasbíraných informací dát dohromady nějaký myšlenkový celek, který zohlední všechny aspekty. Taková úvaha a rozhodnutí se může opřít o nějaký reálný základ.

 

Umění nediskutovat

Diskuze by mohla probíhat třeba takto:

"Myslím si, že Zeman byl členem SS."

"Dle dostupných zdrojů nemohl být členem SS, protože se narodil až v roce 1944."

"Aha, to dává smysl, Zeman tedy nebyl členem SS."

 

Bohužel však probíhá takto:

"Zeman byl esesák."

"Drž hubu ty vítačská mrdko!"

"Sám jsi kunda!"

 

Tenhle nešvar vzniká kromě absence vzájemné úcty také nedostatečnou informovaností obyvatel.

 

Líní lidé s vyhraněnými názory

Aby jeden získal informace, musí je získat. Nemůže přece čekat, že média tuto práci udělají za něj. Přesto se takhle většina lidí chová. Nikdo nemá ochotu si informace získávat, nikdo nemá ochotu jakoukoliv informaci rozebrat, nebo se dokonce zamyslet, a už vůbec nikdo nepřemýšlí nad tím, jestli jeho teze nejsou nesmysly. Názor mají léta, nebo jej mají od kamaráda/zájmové skupiny/rodiny a přes to nejede vlak.

Správně by si člověk měl vytvořit seznam pochybných tvrzení okolo každého kandidáta a tato tvrzení buď vyvrátit nebo potvrdit. Ve výsledku by tak získal nezkreslený názor na každého kandidáta a mohl by se tedy nějak racionálně rozhodnout.

 

Kvadratická rovnice na hrad

Kvadratickou rovnici zná snad každý. Teda vlastně nezná. Ve škole se s tím seznámili všichni. Jedni pochopili její skladbu a význam, druzí se jí mechanicky naučili nazpaměť. Já se jí naučil nazpaměť, pochopil jsem jí až později. A i když si tím prošla většina lidí, zkuste udělat anketu, klidně mezi vysokoškoláky, případně mezi manažery firem. Nikdo o takové rovnici nikdy neslyšel. Lidé vytěsňují informace, které nepotřebují, to je v pořádku. Lidé však dělají velkou chybu, protože nepoužívají mozek. Kvadratická rovnice je sestava celkem jednoduchých pravidel, vznikla dedukcí. Pochopit jí do detailu není složité, ale poprvé vypadá hrozivě. Pokud víte, že se s ní budete setkávat, pravděpodobně jejímu studiu obětujete víc času. Pokud ne, určitě vás neubyde, když jí budete znát, nikdy nevíte, kdy se vám hodí.

Politické debaty jsou poměrně složité, protože je v nich zahrnuto více různých aspektů. A to je problém našich politiků, potažmo celé naší politiky. Už od 90. let jsme zvyklí na to, že se neodpovídá na otázky, že se mele páté přes deváté v obrovském souvětí a že z tématu A se nakonec začne řešit téma FŇ (které se stane nakonec předmětem volby a na téma A se tradičně sere). Na tyhle debaty jsem si vzpomněl skoro pokaždé, když Topolánek otevřel pusu, protože mluví stejně. Problém je takový, že pro méně přemýšlivého člověka vznikne guláš. Tohle se netýká vzdělání, tohle se týká spíš inteligence a dovednosti použít tu šedivou houbu, co máme na krku. A nebo možná právě proto jsou zásadní otázky formulovány tak, že kdyby byly formulovány jiným způsobem, mohlo by snadno dojít k tolikerému prozření subjektů s volebním právem, že by si nedej bože tito ještě odhlasovali relevantní a smysluplnou vyhlášku nebo zákon.

 

Máte čisté svědomí a znáte všechna data?

S tím svědomím jsem v pohodě. Na tu druhou otázku už nedovedu odpovědět. Mám poměrně široký přehled o různých vědách, principech nebo vztazích veličin. Dokonce jsem se spoustu věcí naučil v praxi a mozek jsem nucen používat každý den. Ale nemůžu vám tady odpřísáhnout, že můj názor na volbu je ten správný. Můžu vám však s klidem říct, že budu nějak volit a dopady mojí volby, případně výhra mnou zvoleného kandidáta, vaše životy negativně neovlivní a i v pětiletém horizontu je reálná šance, že se některé věci dokonce zlepší. Problematiku mám poměrně nastudovanou, dokonce jsem již dvakrát správně předpověděl, co se bude ohledně voleb dít (najdete to v dalších článcích) a některým věcem logicky rozumím víc, než ostatní (jiným zase méně). A stejně nemůžu říct "Jo, ty vole, já mám totální pravdu, takhle to je".

A proto mě napadá jedna řečnická otázka:

"Proč někomu nadáváte do kriplů, když jste sami blbci?"

(ano, kripl se píše s měkkým i, nikoliv krypl, jak je tomu v 95% chybných interpretací v předvolebních debatách)